Popsaná lavice

Poupata

1:Snad pD#ostý si tiše předčítám,
v lavici psCmaný vzkazy, který znám,
kFmolik slov, co vrByto je tam
tGmuší už skoro vybledlCmou,Cm/B 
kdG#yž si čtu, divnej pD#ocit mám,
Fmemýšlím, jak ta lBéta jdou.
R:TD#ěch knížek čtG#ených pD#od lavicíG#,
tD#ěch kaněk v sG#ešitě a kD#olemG#,
D#a místo vzG7orců v pCmočetniciG# 
nFmapsáno "Školo, sbBohem!"
2:Dny běží, v lavici usedám,
na desce tužkou další dopis mám,
kolik papíru by potřeboval ten,
který sem prózu tajně psal
a hledal slova, která zpestří den,
den, kdy jsem u tabule stál.
3:Však jednou, až roky odletí,
v lavici zbydou jen slzy dojetí,
život rozdělí běh klidných školních let,
vzpomínky v hlavě zůstanou,
vzpomínám, jak byl krásnej svět
v lFmaviciB tužkou popsanD#ouD#maj7 ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:53.246+00:00
Výsledky hledání: